Cílem práce bude aplikace teorie failed state na případovou studii Tádžikistánu. Pro změření slabosti země bude využit konceptuální rámec Fund for Peace, který nedefinoval 12 indikátorů pádu státu. Indikátory jsou rozdělené do tří nadřazených kategorií společenských, ekonomických a vojensko-politických indikátorů, aby zachytily celou šíři problému rozpadu státu.

K vyhodnocení, zda-li byl naplněn konkrétní indikátor, dojde následujícím způsobem. Autorka si nadefinovala 3 hodnotící kategorie u každého indikátoru – naplňuje indikátor, částečně naplňuje, nenaplňuje. Vzhledem k faktu, že také Fund for peace považuje za hranici pádu státu 9 zcela naplněných indikátorů, převezme tuto hranici také autorka seminární práce. Budeme tedy vycházet z předpokladu, že číslo 9 je hraniční. Naplněný indikátor dostane číslo 1, částečně naplněný hodnotu 0,5 a nenaplněný 0. Po sečtení hodnot v případové studii Tádžikistánu se autorka rozhodne, jak případ vyhodnotí. Jelikož je možné, že se stát bude pohybovat na hranici, kterou nelze brát jako pevně stanovenou, ale spíše orientační, musí se vzít v potaz taky další faktory nadefinované výše. Pokud se ukáže, že je reálné jejich ovlivňování stávající situace, pak se může autorka přiklonit k vyhodnocení státy jako padlého, navzdory faktu, že nepřekročil hranici 9 bodů.

Teorie failed state si klade za cíl dopomoci k identifikaci padlých států, které jsou významnou hrozbou pro bezpečnost na všech úrovních (národní, mezinárodní, nadnárodní ale i lidské). Pokud stát naplňuje indikátory pádu státu, poskytuje nám to vodítko k včasnému varování pře zhroucením, popřípadě náchylnost k pádu nám může pomoci pád odvrátit. Zkolabování státu a jeho struktur nepřináší hrozbu jen konkrétnímu státu, ale může také dojít k přelití hrozby do okolních států a také je destabilizovat. Proto kritéria pádu státu poskytují rámec, jenž by měl varovat před pádem a poskytnou vodítko mezinárodnímu společenství k včasnému zásahu. Analýza indikátorů také poukazuje na příčiny nestability a umožňuje tak jejich řešení.

Zartman a Crisis State Research Center definují padlý stát jako selhávající ve svém výkonu, ve správě vnitřních záležitostí a zajištění bezpečnosti. Takovýto stát neovládá celé své území, ztrácí kontrolu nad jeho suverenitou. Padlý stát již neovlivňuje podmínky své existence (Zartman 1995, CSRC 2006). Také podle Rotberga je pro padlý stát charakteristické selhávání v dodávání politických užitků svým občanům, a to převážně selhávání v zajištění bezpečnosti. Stát nicméně ale není schopen zajistit i jiné užitky jako participaci na politických procesech, svobodné volby, zajištění lékařské péče a fungování vzdělávacího systému, investice do infrastruktury atp. V zemi se objevují disharmonie mezi komunitami, narůstá násilí a kriminalita. Objevují se povstání nebo i občanské války. Moc se přesouvá převážně do rukou exekutivy, ostatní moci jsou pouze zástěrkami a fungují pod patronátem exekutivy. Dochází také k ekonomickým propadům (Rotberg 2004).

Předurčenost Tádžikistánu ke slabosti vychází již z jeho geografických charakteristik – zemi pokrývají z 93% hory a 50% země je neobyvatelných. Když si Tádžikistán prosadil svou nezávislost na sovětské republice Uzbekistán, byl nucen konstituovat svoji identitu bez svých historických center (Samarkand a Buchara), jež připadla Uzbekistánu. V roce 1991 získala země neočekávanou a do značné míry nechtěnou nezávislost. Spolu s ní se také zastavily finanční toky z Moskvy, které v té době tvořily téměř polovinu rozpočtu. Mezi lety 1992 až 1997 v zemi proběhla občanská válka, jejíž příčiny a logicky ani důsledky nejsou stále vyřešeny. V zemi je významná ruská základna a Rusko si zde stále udržuje mocenský vliv. Země je rozdělena jak na regiony a s nimi propojené klany, klanová identita nepomáhá k stabilizaci země. V zemi se nikdy nepodařilo vytvořit jednotnou národní identitu a prezident a jeho s vládnoucí klika se rekrutují z klanu z regionu Kuljábu, což region staví nad ostatní. Tádžikistán je především z těchto důvodů vhodným (ve smyslu výzkumného předpokladu) kandidátem pro aplikaci teorie failed state. Existují samozřejmě i jiné důvody, se kterými bude také kalkulováno (srov. Rotberg 2003).

Práce bude vycházet ze zdrojů mezinárodních organizací jakými jsou International Crisis Group, OSN (speciálně z informací od Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky či Světového potravinového programu), dále z výzkumného institutu The Central Asia – Caucasus Institute Analyst, webových stánek zabývajících se střední Asií EurasiaNet.org či novinových článků z Reuters, Guardian atp. Pro vymezení teoretického pojetí byly využity informace z knih Roberta Rotberga a Williama Zartmana a z think tanku Fund for peace.

2 Naplnění indikátorů

Pro vymezení padlého státu se autorka rozhodla použít konceptuální rámce Fund for Peace, který vymezuje 12 hlavních indikátorů pádu státu (srov. FfP 2006).

2.1 Společenské faktory

2.1.1 Demografické tlaky

Demografické tlaky jsou propojené s hustotou obyvatelstva v závislosti na dostupnosti jídla a dalších důležitých surovin. Stát obvykle schopen vést perspektivní demografickou politiku. Problémem také bývá nadměrný počet lidí na malém území, což jim zabraňuje v zapojení do společenského a ekonomického života. Charakteristická může být také nevyrovnaná věková pyramida.

Tádžikistán je charakteristický vysokým populačním přírůstkem, což způsobuje kvantitativní nárůst práceschopného obyvatelstva, ale počet pracovních míst zůstává stále stejný. Od roku 1991 do roku 2006 se počet pracujících zvedl z 2,5 na 3,9 milionů.(WFP 2006). Největší hustota obyvatel je na severu a západě v nížinách okolo Dušanbe. V zemi je také nevyrovnaná věková pyramida – 35% lidí je mladších 15 let. Tádžikistán se potýká s nedostatečnou zajištěností potravin – v zemi je nedostatek jídla, země je závislá na pomoci mezinárodního společenství. Kvůli vnějším šokům jako snížení příjmů zasílaných sezónními pracovníky hlavě z Ruska domů, nezaměstnaností, špatná sklizeň, nedostatek vody k zavlažování spolu s nemocemi vytváří podmínky pro potravinovou nedostatečnost. Nejpostiženější oblasti je Sogod a Chatlón (FfP 2006).

2.1.2 Masivní pohyby uprchlíků nebo vnitřně přesídlených osob způsobujících humanitární krizi

Tento indikátor bývá charakterizován migrací, která je důsledkem vykořenění velkého počtu obyvatel v důsledku náhodného či cíleného násilí, což může ústit v humanitární katastrofu, jejíž důsledky mohou ovlivnit i země v sousedství.

Tádžikistán se potýká s přílivem uprchlíků z Afghánistánu. Podle Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky bylo v zemi v roce 2008 okolo 1300 žadatelů o azyl z Afghánistánu. Toto číslo se skoro zdvojnásobilo na začátku roku 2009. Tádžikistán, který sám patří k nejchudším zemím na světě, se obtížně vypořádává s přílivem uprchlíků. Podle nového vládního dekretu se uprchlíci již neumisťují do hlavního města, ale na venkov, kde je pro ně o to složitější najít si práci. Mnoho uprchlíků z Afghánistánu, ať to jsou etničtí Tádžikové nebo Paštúnové, si stěžují, že jinde než v hlavním městě je témě nemožné vydělat si na živobytí. Navíc oblasti na jihu Tádžikistánu byly nejvíce postiženy občanskou válkou a zdejší obyvatelé jsou velmi podezřívaví k uprchlíkům, jelikož je chápu jako konkurenty o pracovní místa v již tak složitém období. Země má dlouhou hranici s Afghánistánem, která je špatně hlídaná a na druhé straně žije více etnických Tádžiků než v Tádžikistánu. I když operace NATO v poslední době odehrávaly na jihu země, na severu znovuožívající Taliban zintenzivnil útoky v oblastech osídlených právě Tádžiky, což navyšuje počet uprchlíků odcházejících do země (Demytrie 2010, Kozhevnikov 2010, Vali 2002).

2.1.3 Historické křivdy a skupinová paranoia

Historické křivdy bývají založené na nespravedlnostech z minulosti, zvěrstvech páchaných na jedné skupině, zvýhodňování jedné skupiny nad druhou atp.

Tádžikistán je zemí, jenž byla mezi lety 1992 až 1997 zmítána občanskou válkou. Hlavní konfliktní linie se táhla mezi jednotlivými regiony a jejich kmenovou příslušností, jejíž nevyřešené atributy zůstaly ve společnosti dodnes. Již v minulosti byl jeden region nadřazen druhému – od 50. let to byl region Chujand, jehož pozice ale byla podkopána podporou protigorbačovských pučistů roce 1991, situaci následně využila opozice. A již v roce 1992 v zemi převzala moc. Opoziční zastřešující organizace nesla název Spojená tádžická opozice (UTO) a zahrnovala strany jako Islámská obrozenecká strana, Rastokhez, Demokratická strana Tádžikistánu a Lali Badachšán. Občanská válka byla zapříčiněna regionálními neshodami. Hlavní konfliktní linie se táhla mezi regiony Chujand a Kuljáb a mezi regionem Garmi a Gorno-Badachšán na straně druhé. Poslední dvě zmíněné oblasti trpěly hlavně pod-reprezentováním svých pozic a zájmů v Nejvyšším sovětu. V roce 1993 se do vedení země dostali Tádžikové z oblasti Kuljáb. Od následujícího roku také probíhala mírová jednání. Válka skončila v roce 1997, a potvrdila u moci prezidenta Rachmona, který stál v čele Kuljábu (Kilavuz 2009, Global Security 2005).

Nicméně Rachmon opakuje chyby z minulosti a upřednostňuje svůj region nad ostatními. Proto vznikají opět třecí plochy na základě tribalismu (Global Security 2005).

2.1.4 Odliv populace

Zde můžeme zařadit hlavně odliv intelektuálů a vědců, kteří mají strach z perzekuce. Dobrovolně zemi také opouští střední třída a vzrůstá zahraniční diaspora.

Tádžikistán se potýká s vysokým počtem migrantů – 1,33 osoby na 1000 obyvatel. Obyvatelé odchází za lepšími podmínkami převážně do Ruska. Specialisté a lidé vyučení opouští zemi nejčastěji. Do nedávna byl trend migrace sezónní – odchod za sezónní prací, nicméně v posledních několika letech se migranti do země již nevrací a dochází k trvalému vystěhovávání. Čím dál tím více migrantů se již nechce vrátit domů a žádají o občanství v Rusku (Black eds. 2007). K navýšení odchodům ze země došlo také po energetické krizi 2008/2009 – mladí vzdělaní lidé ve věku 20 až 25 let zemi opouští. Podle odhadů z roku 2008 zemi opustilo 800 000 pracovníků, kteří odešli hlavně do Ruska. Rachmon je známý svou pozitivní migrační politikou, vždy se u Rusů snažil navýšit počet migrantů, kteří mohou v zemi pracovat, aby nemusel řešit problémy s nezaměstnanými doma. Nicméně s finanční krizí a jejich postupným návratem domů, popřípadě trvalým, vystěhováním a zastavením zasílání financí do Tádžikistánu, bude muset Rachmon tomuto problému čelit (ICG 2009).

2.2 Ekonomické faktory

2.2.1 Nerovnosti mezi skupinami

Nerovnosti se mohou projevovat v přístupu ke vzdělání, v hledání práce či se promítají do ekonomického statutu jedince, množí se lidé žijící v chudobě, zhoršuje se zdravotního stav a snižuje střední délka života. Následně může dojít k vzrůstu nacionalismu založeném na poukazování na nerovnosti mezi skupinami.

Země se potýká s chudobou. Okolo 60% obyvatel musí vyžít s maximálně 2 dolary na den. 10% nejchudších domácností vlastní 3,3% národního bohatství, zatímco 10% nejbohatších vlastní 26%. Dělící linie také vzniká na bázi prezidentův region a zbytek země. Většina investic jde právě do Kuljábu, což vytváří tenzí plochy s ostatními regiony (Wallenborn 2008, FfP 2006).

Tádžikistán se musí vyrovnávat také s faktem, že v zemi je dovoleno pouze malé a střední podnikání, nicméně nikdy nedošlo k privatizaci velkých státních podniků, které tvoří jednu z páteří režimu (Starr 2006).

2.2.2 Prudký ekonomický pokles

Sem se řadí snižování HDP, rostoucí zadlužení země, klesají ceny komodit, odliv zahraničních investic, rozrůstání nelegálního obchodu atp.

Země je stále agrární, nicméně zemědělství produkuje pouze malou část bohatství (23% HDP) na to, kolik v něm pracuje obyvatel (67%). Na druhou stranu země vykazuje za poslední dobu poměrně stabilní růst, i přes to, že se stále potýká s šedou ekonomikou a nelegálním obchodem se zbraněmi a drogami. Důležité je také počítat s ekonomickou krizí, která vyhání pracovní migranty z Ruska, na jejichž finančních zdrojích je závislé jak HDP (40-60% tvoří příjmy ze zahraničí), tak mnoho rodin v Tádžikistánu. Návrat těchto migrantů bude znamenat také nárůst nezaměstnanosti, která je již tak více než 50% a případně nárůst pašování drog, prostituci a problémy s šířením HIV/AIDS (Wellenborn 2008, FfP 2006).

Finanční zdroje, které migranti posílají domů jsou používány ke spotřebě a nejsou využívány jako investice, což prohlubuje začarovaný kruh, kdy jsou rodiny v Tádžikistánu stále závislé na příjmu migrantů (ICG 2009).

2.3 Vojensko-politické faktory

2.3.1 Delegitimizace či kriminalizace státu

Zde se řadí masivní korupce, netransparentnost vládnoucích elit, masové demonstrace, vzestup ozbrojených střetů, nárůst počtu a aktivit ozbrojených kriminálních skupin často spojených s vládnoucími elitami.

Je třeba říci, že země nikdy zcela neplnila své funkce. Systém země je nedemokratický, rozpočet země slouží k obohacování prezidenta Rachmona a kliky okolo něj – většinu křesel v parlamentu obsadila proprezidentská Lidová strana. Také administrativa vykazuje chronickou slabost, např. nedostatek kvalifikované síly. V posledních třech letech se objevily demonstrace významného charakteru spojené s energetickou krizí v zemi.

Země se také potýká s masovou korupcí. Tádžikistán je součástí zásobovacího koridoru ústícího v Afghánistánu. Dárci jako EU, USA, Švýcarsko či Británie poskytují zemi finance, ty se ale díky korupci málokdy dostanou na místo určení. Dárcovské země by si měly uvědomit, že sponzorování zkorumpovaného režimu, nepomůže vyřešit krizi v zemi. V roce 2008 se odehrál skandál s Národní Bankou, která poskytla ze svých rezerv 310 milionů dolarů soukromé finanční instituci sponzorující investory do bavlny a podryla tak důvěryhodnost země. Kvůli tomu také čelila země kritice ze strany Mezinárodního měnového fondu, který poskytl na začátku roku zemi menší půjčku. Vyšlo totiž najevo, že země vydává zfalšované reporty ohledně svých financí. Nikdo nebyl nakonec za tyto praktiky potrestán, jen ředitel Národní Banky Murodali Alimardon byl odvolán z funkce, ale vzápětí získal funkci místopředsedy vlády (Nichol 2009).

V tom samém roce vláda sice založila Agenturu pro kontrolu státních financí a pro boj s korupcí, nicméně jde jen o gesto, i mezinárodní organizace jsou k efektivitě orgánu velmi skeptické. Rozpočet země slouží jako zdroj obohacování kliky kolem prezidenta Rachmona. Politici jsou hnáni převážně touhou po penězích. Stát profituje hlavně ze státních podniků jakými je například hlinikárenská huť TALCO (ICG 2009).

V zemi je potlačována opozice – hlavními opozičními stranami je Islámská obrozenecká strana, Sociální demokraté, Demokratická strana a Komunistická strana. Ve skutečnosti ale strany podléhají registraci a mnohým registrace udělena nebyla. Proto se výše zmíněné strany nedají považovat za opozici v pravém slova smyslu, jelikož jejich politika je do značné míry konformní s režimem (RFE 2006, parlament.tj 2005).

První významné protesty v zemi se objevily již v zimě 2007/2008, kdy se země potýkala s nedostatkem energie, zima byla jednou z nejhorších za posledních několik desítek let. Vláda nebyla schopná občanům zajistit ani základní služby. Na začátku roku 2009 pak byly dodávky energie zastaveny úplně a země zůstala téměř bez elektřiny. Sice se zatím neobjevily indikátory směřující k masovému povstání proti vládě, ale začínají se objevovat významné trhliny v systému. V roce 2008 se také objevily přestřelky a násilné spory mezi demonstranty v provincii Gorno-Badachšán. Nespokojenost vzrostla hlavně v dubnu téhož roku, kdy vláda v oblasti vyměnila s Čínou některé parcely, ale obyvatele o tom neinformovala. V červenci vláda do oblasti poslala polici, aby zatkla tamní opoziční vůdce, nicméně lidé vyšli do ulic a požadovali stažení jednotek. Protesty byly podpořeny lokálními představiteli organizovaného zločinu známými jako avtoritěty, kteří poskytují obyvatelům bezpečnost, která se jim nedostává od centrální vlády (ICG 2009).

2.3.2 Neschopnost státu poskytnout běžný servis

K běžnému servisu, který by měl stát poskytovat, patří ochrana obyvatel před násilím, zajištění zdravotnictví, vzdělávání, dopravní infrastruktury atp. Státní aparát se zužuje na služby sloužící jen vládnoucím elitám.

Země investuje do zdravotnického systému jen 5% z rozpočtu. Na 10 000 obyvatel připadá 20 lékařů. Učitelé ze svých platů pokryjí pouze 20% svých nákladů, zbytek musí získat ze svého druhého neformálního přijmu. To také vysvětluje, proč v zemi chybí na 8000 učitelů. Stát kvůli nelegálnímu zaměstnávání přichází o daně, problém také produkuje mnoho dalších ekonomických a sociálních problémů (jako absenci záchranné sociální sítě v případě ztráty zaměstnání). Země se snaží o reformu vzdělávacího systému, stát musí hlavně zajistit rovný přístup k základnímu i střednímu vzdělání. Také vyšší vzdělávaní si žádá reformy – racionalizaci univerzitních sítí, modernizaci a posílení nezávislosti těchto institucí, které jsou stiženy významnými problémy s korupcí (ETF 2009).

Jak již bylo výše zmíněno, země se v roce 2007/2008 potýkala s nejhorší zimou za 44 let. Energetický systém se doslova zhroutil, ceny jídla a uhlí vyletěly nahoru. Většina domácností měla elektřinu hodinu až tři denně. Uzbekistán zastavil dodávky energií kvůli neplacení. Dobytek pošel zimou nebo ho byli obyvatelé nuceni prodat, semena zmrzla nebo byla snědena jako poslední záchrana. Vláda byla nicméně pasivní, jakékoli náznaky demonstrací byly rychle rozehnány policií. Až v následujícím roce 2009 se Rachmon rozhodl něco dělat, jelikož následující zima byla ještě horší. Ředitelé energetických zařízení byli vyhozeni za neúspěšné zvládnutí krize, a také bylo vyhlášeno radikální šetření energií. Opět země dostávala pouze 1 až 3 hodiny elektrického proudu denně a hlavní město Dušanbe 8h. Nicméně ve skutečnosti byly oblasti, které neměly elektřinu až 10 dní (ICG 2009).

Také infrastruktura je v katastrofálním stavu. Investice vlády proudí hlavě do oblasti Kuljáb. Tádžikistánu chybí kvalifikované síly v oblasti průmyslu, trh práce není dostatečně strukturován – 70% je rurálního charakteru. Ekonomické prostředí je velmi složité, legislativa nejasná a dostat se ke kapitálu skrze bankovní sektor je velmi komplikované, banky příliš neposkytují půjčky pro podnikání (ETF 2009).

Také pracovní migrace ze země má nepředvídatelné sociální důsledky, jelikož za prací migrují hlavně muži, ženy zůstávají doma a musí se samy postarat o zbytek rodiny – často trpí různými nemocemi, také se může stát, že ztratí kontakt s manželem a následně dojde k přerušení posílání financí domů, což má zhoubné důsledky pro rodinu. Stále více žen je nuceno opouštět své děti a nechávat je v dětských domovech, protože je nejsou schopné uživit nebo proto, že odjíždí za manželem vydělávat peníze. V zemi je okolo 10 000 dětí žijících na ulici. Pozice ženy na pracovním trhu je také velmi slabá, že obvykle dostávají málo placenou práci ve vzdělávání, zdravotnictví či zemědělství. Ve venkovských oblastech je ekonomická pozice ženy závislá hlavně na zemědělství. (IOM 2009).

V roce 2002 země přijala Plán redukce chudoby, který zahrnuje strukturální reformy směrem k ekonomickému rozvoji a eliminaci chudoby. Cílem je redukce chudoby o 35% do roku 2015. Vláda se dále zavazuje, že 99% dětí dostane základní vzdělání. Mnoho služeb na poli vzdělávání a zdravotnictví jsou placeny, což činí jejich dosažitelnost limitovanou (ETF 2009).

2.3.3 Suspendování vlády práva a porušování lidských práv

Vláda v těchto případech bývá autoritativní či diktátorská a nerespektuje principy demokracie a ústavu. Narůstá počet politických vězňů a disidentů, porušují se všechna možná lidská práva, svobody tisku, projevu, vyznání atp.

Veškerá moc v zemi je v rukou prezidenta Rachmona, režim na něm stojí. Jeho ministři jsou často jen komunikačními kanály a nedisponují skutečnou mocí. Rachmon ovládá zemi za pomocí malé kliky lidí – hlavně rodiny a příslušníků ze stejného regionu odkud pochází on. Prezident se také opírá o kamarády z občanské války. Rachmon má také dobrý vztah s uzbeckým prezidentem Karimovem a ruským premiérem Putinem.

V roce 2003 se změnila ústava – prezident je dle ní volen na sedm let, podle nových pravidel kandidoval Rachmon znovu v roce 2006, i když jsou dovoleny jen dvě po sobě jsoucí volební období, pozorovatelé se domnívají, že Rachmon najde způsob, jak si mandát prodloužit, pokud mu bude přát zdraví(HRW 2008).

Policie je zneužívána k politickým cílům. V zemi dochází k záhadným úmrtím ve vazbě hlavně kvůli špatnému zacházení, na druhou stranu podle Human Rights Reportu z roku 2008 Rachmon ani jeho agenti se nepodílí na politických vraždách a zmizeních. Ministerstvo spravedlnosti také brání přístupu pozorovatelů do věznic. Jediné přístupy byly omezeny na administrativní a zdravotnické sekce vězení. Ve věznicích se vyskytují infekce jako tuberkulóza a HIV, zatímco kvalita medicínské péče byla mizivá.

Země stále používá Trestní řád z dob SSSR, také soudní systém selhává v ochraně individua před svévolným zatčením či vzetím do vazby. Žalobci jsou oprávněni vydávat zatykače a není k tomu potřeba souhlasu soudce. Zákon umožňuje v některých případech zadržet podezřelé bez příkazu, stačí, že je to státnímu zástupci oznámeno do 24 hodin od zatčení a předběžné zadržení může trvat i 15 měsíců za jistých okolností. Těm, kteří si nemohou dovolit právního zástupce, by oficiálně měl být přidělen, což se ale v praxi neděje, a pokud ani, hájí zájmy státu, ne obžalovaného. V zemi dochází také k politicky motivovanému zatýkání. Soudnictví je pod tlakem vlády a kriminálních skupin.

V zemi jsou zatýkání političtí oponenti prezidenta. Kupříkladu Muhammadruzi Iskandarov hlava Demokratické strany a bývalý předseda Tojikgaz, státem vlastněná plynárenská společnost, byl po nezákonném vydání z Moskvy v roce 2005 odsouzen za korupci. Také bývalý ministr vnitra Jakub Salimov si také ve vězení odpykává trest za činy proti státu a za velezradu.

Zajišťování vlastnického práva je také velmi složité a skrývá mnoho skulin, které jsou zneužívány. Je porušováno právo na soukromí, členové opozičních stran jsou často zastrašování a nuceni ze stran vystoupit. Vláda kontroluje tisk, většina novin kvůli lepší kontrole vychází jen jednou za týden. Problematické je také dodržování svobody vyznání. Rada Ulámá – rada islámských kleriků provádějící interpretaci islámu, kterou jsou povinni následovat všichni imámové v zemi, je oficiálně nezávislá, ve skutečnosti je však pod přímou kontrolou vlády. Oddělení náboženských záležitostí pod Ministerstvem kultury je odpovědné za dohled nad náboženskými organizacemi. Toto oddělení také vybírá ty, kteří se mohou účastnit hadždž (pouť do Mekky).

Země je sužována obchodem s lidmi. Ženy a děti jsou za účelem sexuálního zneužívání odváženy přes Rusko hlavně do Spojených Arabských Emirátů. Muži jsou převáženi do Ruska a Kazachstánu jako pracovní otroci. Podle mezinárodních organizaci se polovina (možná i více) pracovních migrantů setká s nějakým druhem zneužívání (HRR 2008).

2.3.4 Bezpečnostní složky fungují jako stát ve státě

V zemi mohou existovat elitní „pretoriánské“ gardy, státem podporované soukromé milice a vojska, která terorizují obyvatelstvo a politické oponenty. Lze vysledovat soupeření ozbrojených skupin, geril, a soukromých armád bojujících proti sobě nebo státu.

V Tádžikistánu se objevují převážně ozbrojené skupiny mimo kontrolu vlády – warlordi, kriminální avtoritěty či drogoví baroni. Pro zemi je charakteristický boj o moc mezi těmito skupinami hlavně v oblastech, které jsou mimo kontrolu centrální vlády – jako oblast Garmu či Gorno-Badachšánu .

Jako příklad boje mezi různými skupinami v zemi lze uvést incident z února roku 2009. Oleg Zachrněnko (stál v čele OMONu, speciální jednotky ministerstva vnitra) byl zastřelen v přestřelce s druhou policejní jednotkou v Garmu (bývalá pevnost UTO – Sjednocené tádžické opozice). Druhá jednotka Regionální útvar pro boj s organizovaným zločinem (RUBOP) byla vedena Mizzochudjem Achmadovem, jedním z opozičních velitelů za občanské války. Je třeba také dodat, že kontrola nad tímto územím vždy kolísala a nikdy nebylo zcela pod nadvládou Dušanbe. Zachraněnkův konvoj vjel do oblasti bez varování. Achmadov zaútočil, zrovna když Zachraněnkovi muži přistupovali k policejní stanici, kde měli s tamní policí schůzku. Vláda celý incident interpretovala jako nedorozumění. Je však pravděpodobnější, že šlo o souboj dvou hlav organizovaných kriminálních skupin, popřípadě vyústění starých sporů z občanské války (Clarke – Iqbal 2009).

Také oblast Gorno-Badachšán funguje v podstatě samostatně, Garm je pod slabou kontrolou, severní region Sogd je zanedbán a Chujand se potýká s nedostatkem jídla. Země se také potýká s narůstajícími islamistickými silami v zemi. Čím dál tím silnější podporu začíná mít saláfismus (20% mladých Muslimů navštěvujících pravidelně mešitu se ztotožňuje s tímto hnutím), i když byl v roce 2009 zakázán (FfP 2006). Na druhou stranu, i když jsou Tádžikové často líčeni jako více islamističtí a fundamentalističtí než zbytek střední Asie, není to tak úplně pravda, i když v zemi působí Islámská obrozenecká strana. Většina obyvatel sice tvrdí, že věří v Alláha, ale zároveň uvádí, že pravidelně nenavštěvují mešitu a ani se pravidelně nemodlí (Collins 2010).

Tádžikistán je také napadán, že na jeho území jsou výcvikové tábory pro teroristy. Přes území Tádžikistánu se také pašují zbraně a drogy, Rachmon se sice prezentuje jako někdo, kdo bojuje s radikalismem a je proti pašování drog a popírá existenci výcvikových táborů, nicméně faktem zůstává, že některé části země ani neovládá (PfP 2006).

2.3.5 Fragmentace státních elit a užívání národnostní rétoriky

Nová komunistická vláda po skončení občanské války se rozhodla pro budování nacionalismus mezi obyvateli. Tádžická vláda začala kampaň o jediné tádžické dynastii ve střední Asii Samanid – snažili se vytvořit paralelu mezi dynastií a Kuljábi režimem v Dušanbe, aby byla vytvořena podpora obyvatel na národní úrovni jako způsob znovu-sjednocení národa. Nacionalistická propaganda má také charakter odpovědi na uzbeckou proti-tádžickou rétoriku –nacionalismus je jedna z mála věcí, na kterých se opozice a vláda shodnou (Rotberg 2004).

Co se týče fragmentace elit, pak největším ohrožení pro Rachmonův režim vyvstává z jeho vlastní rodiny. V květnu se objevila zpráva, že že syn Rachmona Rustam zastřelil Rachmonova švagra Hassana Sadullajeva, který stojí v čele Orien Bank, a jde o velmi vlivného muže, spor se měl týkat Orien Banky. Vláda jeho smrt popřela a tvrdila, že je na dlouhé cestě, v polovině roku se začal Sadullajev opět objevovat na veřejnosti. Tato zpráva ale deklaruje spory uvnitř rodiny, které by mohly vyústit sesazením Rachmona (ICG 2009).

2.3.6 Intervence ze zahraničí

Sem patří intervence zahraničních ozbrojených sil a externích politických aktérů, vojenské či paramilitární zásahy jiných států. Zhoubná může být také intervence dárců mezinárodní pomoci, pokud je možnost přílišné závislosti na této pomoci.

Rusko si v zemi udržuje silnou vojenskou pozici, vojenská přítomnost se rozrůstala od vypuknutí občanské války, v roce 2004 tádžická vláda podepsala s Ruskem dohodu o vybudování permanentní základny v zemi, která ale byla jen potvrzením statutu quo (Rusko obhajovalo svou pozici tím, že chrání zemi před Talibanem a uzbeckými islamistickými skupinami). Ruská přítomnost se paradoxně stala pilířem stability země – fungovala jako ochrana před Uzbeckým vlivem a Rusko přispělo k donucení režimu jednat s UTO (Abdullayev 2004, Peimani 2004).

Svůj vliv v zemi také rozšiřují USA. USA by zjevně rády, aby se Tádžikistán stal zásobovací trasou do Afghánistánu, Rachmon bude také rád, že může pomoci, jelikož se mu dostane více peněz a pozornosti ze Západu, existuje ale řada překážek, jednou z nich jsou Rusové, kteří se nedívají rádi na nové příchozí na území, na němž mají historický vliv, stejně nepřátelsky reagovali na americkou základnu v Kyrgyzstánu v Manasu (BBC 2009).

Tádžikistán má díky své poloze ideální umístění pro boj s Afghánistánem, nicméně všichni z diplomatických a vojenských kruhů, kteří tak smýšleli si budou muset dobře promyslet, zdali je nestabilní země ideálním výchozím bodem pro boj s extrémismem na severu Afghánistánu. Pokud mezinárodní společenství spoléhá na Tádžikistán, jako na spolehlivého spojence, pak se může potýkat s vážnými problémy.

2.4 Další faktory

Je také třeba neopomenou i jiné faktory, které mohou přispět v zhroucení státu, těmito faktory jsou například překvapení v podobě nečekaných události – zavraždění důležité osoby, převraty atp., specifické charakteristiky jako necelistvost území, národní charakteristiky jako náboženská identita a neméně důležitou roli mohou hrát také vyloučen strany či zklamaní následovníci.

V této rovině je u Tadžikistánu třeba vzít v potaz jeho geografické rozložení – území Gorno-Badachšán je kupříkladu od zbytku země odděleno horami a kvůli špatné infrastruktuře je toto území téměř nekontrolovatelné. Země také leží v seizmické oblasti a potýká se s významným znečištěním. Zajímavou charakteristikou země, která již hrála nezanedbatelnou roli v občanské válce a nebyla nikdy vyřešena – je problematika tribalismu, kmenové příslušnosti (Collins 2010).

Předtím než území ovládl Sovětský svaz, Tádžikové jako skupina nikdy neměli společnou identitu, dokonce ani společný jazyk. Většina Tádžiků kupříkladu nerozuměla kmenům jako Jaghnabi nebo Pamiri mluvícím východoíránským dialektem. Komunismus paradoxně navzdory snahám potlačit kmenovou příslušnost, ji ještě posílil. Potlačením občanské společnosti se obyvatelé uchylovali ke kmenovým vazbám, což se projevilo s osamostatněním země. Během občanské války se mnoho Tádžiků vrátilo do svých rodných vesnic v horách. Během doby trvání občanské války dokládá Úřad nejvyššího komisaře OSN pro uprchlíky, že v zemi bylo 500 000 až 600 000 vnitřně přesídlených osob. Do roku 1995 se většina těchto osob vrátila zpět do svých domovů (Erlich 2006).

Klan je většinou chápán jako neformální identitární síť, kde převládají příbuzenské vazby. Klany jsou typické pro předmoderní společnosti. Tam, kde se tribalismus vyskytuje, nedochází k etnonacionacionálním a náboženským konfliktům. Klany se opírají o široké sítě horizontálních a vertikálních příbuzenských vztahů. Klany se zakládají na kulturních normách rodiny. Neformální sítě a vazby redukují vysoké transakční náklady dosahování dohod ve špatně institucionalizovaném a nejistém prostředí. V předmoderních státech nebo státech procházejících tranzicí mohou klany vytvářet alternativu k formálním tržním institucím a státní byrokracii. Tyto vazby a opakované interakce vytváří racionální důvěru a reciprocitu vzájemné výměny. Klany také poskytují normativní a organizační základu pro vnitřně silné a celistvé sítě. Klanové elity se většinou elitami rodí, popřípadě se k elitě dostanou díky svým činům (Collins 2010).

Podle Collins se 68% Tádžiků identifikuje jako členové klanu. Tádžický režim na veřejnosti popírá vliv klanů v zemi. Klanové rozdělení se nicméně často objevuje na regionální a subregionální úrovni. Klanová identita také zapříčiňuje poměrně silné vazby k regionu, v němž člověk žije a jen málo lidí z Tádžikistánu chce svou vesnici opustit. Klany se řídí adatem, což je také problém pro formální soudní struktury, které jsou takto obcházeny. Hlavními klany v Tádžikistánu jsou Khujandi, Badachšani, Kuljábi, Kurgan-Tjubi (Starr 2006).

3 Vyhodnocení

Prvním okruhem byly společenské faktory. Demografické tlaky autorka ohodnotila číslem 0,5. Vláda bezesporu selhává ve své demografické politice, v zemi je vysoký přirozený přírůstek, mnoho mladých lidí, kteří často zemi opouští kvůli špatným pracovním podmínkám, v neposlední řadě se země potýká s nedostatečnou potravinovou zabezpečeností. Situace v zemi je vážná, ale ne kritická, a proto nebyl indikátor vyhodnocen jako zcela naplněn. Závažný je také pohyb uprchlíků v zemi, kteří přichází z Afghánistánu, nicméně země netrpí problémem vnitřně přesídlených osob, proto autorka opět přidělila hodnotu 0,5. Indikátor historických křiv je poměrně eluzivní k uchopení. Země se potýkala s občanskou válkou, jejíž příčiny stále nebyly vyřešeny, naopak dochází ze strany prezidenta Rachmona k obdobnému jednání, které v minulosti vedlo k občanské válce, proto se nakonec autorka rozhodla indikátoru přiřadit číslo 1. Také odliv populace je problémem, který začíná Tádžikistán stále více sužovat. Doposud se sezónní pracovníci vraceli zpět domů, v poslední době se trend ale otáčí a oni žádají o občanství hlavně v Rusku. Trend je nicméně ve své počáteční fázi, která se může ještě změnit, proto je indikátoru přiřazeno číslo 0,5.

Ekonomické faktory vymezuje Fund for peace jen dva. Nerovnosti mezi skupinami v zemi samozřejmě existují, prezident a jeho klika ovládají veškeré bohatství země a zbytek se potýká s chudobou. Země patří k nejchudším na světě, proto se autorka rozhodla indikátoru přiřadit číslo 1. Prudký ekonomický pokles se v zemi sice od dob občanské války nekonal, ale šedá ekonomika a závislost mnoha obyvatel na příjmech ze zahraničí spolu s nedokončenou privatizací, činí tádžickou ekonomiku poměrně nestabilní – indikátor tedy dostane číslo 0,5, i když k závažným ekonomickým propadům nedochází.

Vojensko-politické faktory jsou nejobšírněji zastoupeny v indikátorech Fund for Peace. Delegitimizace a kriminalizace státu si bezesporu zaslouží hodnotu 1. Stát neplní ani své základní funkce a navíc se uchyluje k perzekuci vlastních občanů. Z toho vyplývá také hodnota 1 pro indikátor Neschopnost státu poskytnout běžný servis. Vzhledem k energetickým krizím za poslední dva roky, slabým investicím do vzdělávání a zdravotnicí, to vše posíleno endemickou korupcí, zcela naplňuje indikátor o selhávání státu poskytovat běžný servis. Také suspendování vlády práva a porušování lidských práv Tádžikistán zcela splňuje. Policie i armáda jsou zneužívány k politickým účelům a najít právo, které by v zemi nebylo porušováno, je téměř nemožné. I tento indikátor dostává hodnotu 1. Indikátor o bezpečnostním aparátu, který funguje jako stát ve státě, dostává hodnotu 0,5. Země se sice potýká s warlordy, avtoritětami a drogovými barony, kteří jsou mimo kontrolu státu, a policie a armáda je silně zpolitizovaná. Nicméně vláda se neuchyluje k vraždění svých oponentů a země ani není bezpečnostními složkami drancována. Nadefinování národnostní rétoriky a přičlenění tomuto indikátoru hodnotu je poměrně hodně složité. S podporováním nacionalismu v zemi souhlasí i opozice, jelikož se tím snaží podpořit proces národního smíření a vybudování společné národní identity a potlačení projevů kmenové příslušnosti. Na druhou stranu indikátor je spojen také s problémem s fragmentací elit, k níž v zemi vskutku dochází, hlavně v Rachmonově rodině, proto nakonec indikátor získává hodnotu 0,5.Poslední indikátor se zabývá možností intervence ze zahraničí. V zemi se nachází ruská základna a Rusko bylo jedním z hnacích sil, které přivedla Rachmona k jednacímu stolu během občanské války. Takovýto druh vlivu je rozhodně nestandardním a spolu s problémy na hranicích s Talibanem, se i tento indikátor autorka rozhodla vyhodnotit číslem 0,5.

Pokud sečteme všechny hodnoty, dostaneme hodnotu 8,5. Tato hodnota je pouze o půl bodu od stanovené hranice pádu. Pokud je stát tak blízko hranice zhroucení je třeba dbát zvýšené pozornosti v kategorii Další faktory, které mohou pád ovlivnit. Jak již bylo výše zmíněno i během občanské války hrál významnou roli tribalismus, který by se opět mohl dostat do popředí pokud vezmeme v potaz energetickou krizi v posledních letech a finanční krizi, která se podepsala na příjmech od migrantů zasílaných do země. Nicméně žádný z Dalších faktorů není natolik významný, abychom mohli Tádžikistán posunout do kategorie padlých států. Země je ovšem velmi slabá, a proto je třeba ji obezřetně sledovat, jelikož ke změně stavu může dojít poměrně rychle. Druhý padlý stát vedle Afghánistánu, který je stěžejní pro uprchlíky ze země, by měl nedozírné následky pro bezpečnost v regionu.

4 Zdroje

4.1 Knižní zdroje

Rotberg R., I. (2004): When states fail : causes and consequences. Princeton. Princeton University Press.

Rotberg R., I. (2003): State failure and state weakness in a time of terror. Cambridge, Mass, World Peace Foundation.

Zartman, W. (1995): Collapsed States: The Disintegration and Restoration of Legitimate Authority, Boulder: L. Rienner Publishers

4.2 Internetové zdroje

Abdullayev, Z. (2004): Tajikistan, Russia Probe Military Partnership, EurasiaNet, online text (http://www.eurasianet.org/departments/insight/articles/eav030404.shtml), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

BBC (2009): Kyrgyzstan moves to shut US base, online text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/7868586.stm), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Black R., Jones L., Skeldon R. (2007): Migration and Poverty Reduction in Tajikistan, 1Institute for Development Studies, Sussex Centre for Migration Research (http://www.migrationdrc.org/publications/working_papers/WP-C11.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Clarke , R. – Iqbal, K. (2009): NATO Supply Lines in Central Asia: Expanding the Scope of Conflict?, Michael Yon (http://www.michaelyon-online.com/images/pdf/pips_nato_supply_lines.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Collins, K (2010): The Political Role of Clans in Central Asia, Jstor, online text (http://www.jstor.org/stable/4150150), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

CSRC (2006): Crisis, Fragile and Failed States, online text (http://www.crisisstates.com/download/drc/FailedState.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Demytrie, R. (2010): Afghans seek refuge in Tajikistan, BBC, online text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/8273334.stm), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Erlich, A. (2006): Tajikistan: From Refugee Sender to Labor Exporter , Migration Information Source, online text (http://www.migrationinformation.org/Feature/display.cfm?id=411), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

ETF (2009): Tajikistan, ETF country plan 2009, Sharing expertise in training (http://www.meda-ete.net/pubmgmt.nsf/%28getAttachment%29/F77DD069A8341946C12575390037F965/$File/NOTE7N5DY5.pdf), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Fund for Peace: Failed State Index, online text (http://www.fundforpeace.org/web/index.php?option=com_content&task=view&id=99&Itemid=140), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Global Security (2005): Tajikistan Civil War (http://www.globalsecurity.org/military/world/war/tajikistan.htm), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

HRR (2008): 2008 Country Reports on Human Rights Practices, Human Right Reports – U.S. Department of State, Diplomacy in Action, online text (http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2008/sca/119141.htm), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

HRW 2008: Tajikistan, Human Rights Watch, online text (http://www.hrw.org/en/node/79352), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

ICG (2009): TAJIKISTAN: ON THE ROAD TO FAILURE, International Crisis Group, online text (http://www.crisisgroup.org/home/index.cfm?id=5931), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

IOM (2009): ABANDONED WIVES OF TAJIK LABOR MIGRANTS, International Organisation for Migration, online text (http://www.iom.tj/publications/English.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Kilavuz, I., T. (2009): The Role of Networks in Tajikistan’s Civil War: Network Activation and Violence Specialists, Routledge, online text (http://easterncampaign.files.wordpress.com/2010/01/kilavuz_the-role-of-networks-in-tajikistan_s-civil-war2009.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Kozhevnikov (2010): Peace, poverty await Afghan refugees in Tajikistan, Reuters (http://uk.reuters.com/article/idUKLDE61H05V._CH_.2420), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Nichol, J. (2009): Tajikistan: Recent Developments and U.S. Interests, Congressional Research Services, online text (http://www.fas.org/sgp/crs/row/98-594.pdf), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Parlament.tj (2006): MAJLISI NAMOYANDAGON OF MAJLISI OLI
OF THE REPUBLIC OF TAJIKISTAN
(PARLIAMENT), online text (http://www.parlament.tj/en/), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Peimani, H. (2004): RUSSIAN MILITARY BASE IN TAJIKISTAN INAUGURATED, Central Asia-Caucaus Institute, online text (http://www.cacianalyst.org/?q=node/2529/print), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

RFE (2006): Main Tajik Opposition Party Won’t Make Presidential Bid, Radio Free Europe, online text (http://www.rferl.org/content/article/1071612.html), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Starr, S., F. (2006): Clans, Authoritarian Rulers, and Parliaments in Central Asia, Central Asia Caucaus Institute, online text (http://www.silkroadstudies.org/new/docs/Silkroadpapers/0605Starr_Clans.pdf), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Vali, D. (2002): Any Afghan Refugees in Tajikistan Eager to Repatriate, EurasiaNet, (http://www.eurasianet.org/departments/rights/articles/eav011702.shtml), ověřeno ke dni 13. 5. 2010.

Wallenborn (2008): Skills development for poverty reduction (SDPR): The case of Tajikistan, ScienceDirect, online text (http://www.sciencedirect.com/science?_ob=ArticleURL&_udi=B6VD7-4TR97M8-1&_user=835458&_coverDate=11%2F30%2F2009&_rdoc=1&_fmt=high&_orig=search&_sort=d&_docanchor=&view=c&_searchStrId=1323764555&_rerunOrigin=google&_acct=C000045159&_version=1&_urlVersion=0&_userid=835458&md5=eb4aa889b9625cf46bce67e7aaa6b325), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

WFP (2006): Tajikistan: Food Security Monitoring systém, World Food Programme, online text (http://reliefweb.int/rw/RWFiles2010.nsf/FilesByRWDocUnidFilename/MDCS-84SHAJ-full_report.pdf/$File/full_report.pdf), ověřeno ke dni 5.5. 2010.

Autorka: Barbora Winterová, studentka bezpečnostních a strategických studií, FSS, MU